Výtisky map použité k digitalizaci byly pravděpodobně již krátce po vydání rozřezány na obdélníky o rozměru cca 16 × 21 cm (resp. 13 × 21 cm u map z let 1854 a 1872) a podlepeny plátnem, aby se papír při opakovaném skládání mapy v přehybech nelámal. Po těchto jednotlivých segmentech byly mapy skenovány v rozlišení 500 dpi a následně v grafickém editoru (v rámci možností) bezešvě pospojovány. Jak plyne z výše uvedeného, vzhledem k záměru vytvoření bezešvé mapy nemělo smysl použití velkoformátového skeneru, neboť mezery tvořené plátnem mezi jednotlivými segmenty mapy by se musely odstraňovat stejně jako při skenování na běžném kancelářském skeneru. Tato práce byla poněkud komplikována tím, že papír mapy se nerovnoměrně sráží, takže ani to, co původně bylo na jednom mapovém listu, na sebe nyní přesně nenavazuje, stejně tak na sebe zcela přesně nenavazují ani jednotlivé mapové listy jako takové. Zmíněné nedostatky lze částečně napravit úpravou v grafickém editoru.
Velikost výsledného nekomprimovaného obrazového souboru mapy složené z 11 listů činí cca 5 GB při rozlišení necelé dva gigapixely. Takto vzniklý soubor byl georeferencován („narovnán“) na současnou ortofotomapu pomocí splinové transformace (při cca 13 vlícovacích bodech na každý list mapy) do Mercatorova zobrazení. Je nasnadě, že ani po snížení rozlišení na cca 240 dpi nelze takto velký obrázek načíst do webové mapové aplikace vcelku. Pomocí programu MapTiler byl tedy "rozřezán" na čtvercové dlaždice o straně 256 pixelů, a to pro různé úrovně zoomu. Tyto dlaždice se pak do webové mapové aplikace průběžně načítají podle aktuálně zobrazeného výřezu mapy.
Obrázek vpravo představuje výřez z mapy v rozlišení, v němž byla skenována. Pro názornost je do snímku vložen čtverec o straně 1 cm. Pokud si tento web prohlížíte na běžném počítačovém monitoru, je tento mapový výřez, jak jej nyní vidíte, přibližně pětinásobně zvětšený oproti skutečnosti. Myslím, že z uvedeného je zjevné, jak obtížný úkol představovalo ruční kolorování mapy, když rozměr mnohých objektů na ní nepřesahuje 1 milimetr.
Mapu Brna a okolí z roku 1839 jsem naskenoval a publikoval na webu poprvé v roce 2003, od roku 2004 již na vlastní doméně vilemwalter.cz. Na jaře 2014 jsem získal pro naskenování i její první vydání z roku 1835, což pro mne bylo impulsem k důkladné obnově zmíněného webu. Technologii Zoomify, kterou dosud užívám na svém webu s dalšími s mapami Brna a Moravy, jsem nahradil mapovým API Leaflet. V nově vytvořené webové mapové aplikaci lze nyní různá vydání staré mapy přímo porovnávat se současnými leteckými snímky, což dále usnadňuje její využítí nejen při studiu vývoje krajiny.
Na tomto místě bych chtěl také poděkovat Ing. Petru Cikrlovi, Ph.D., za zapůjčení mapového listu z roku 1854, Ing. Lukáši Mikoláškovi za doručení mapy ze salzburského antikvariátu a Mgr. Adamu Mertelovi za pomoc při tvorbě webové mapové aplikace.
Všechna práva vyhrazena. Jakákoliv reprodukce mapy nebo její části není dovolena bez předchozího písemného souhlasu vlastníka autorských práv. Dotazy a připomínky pište na walterv@centrum.cz. © 2014 vilemwalter.cz